Horory

Vyprávění se špetkou mystiky a tajemna se objevuje dlouho před utvářením samotného hororového žánru. Velká spousta mýtů a legend používá schéma nebo archetypy příznačné pro pozdější horory. Příběhy o démonech se objevují již v indickém, čínském a japonském folklóru a stejně tak i v některých pohádkách, které sepsali bratři Grimmové. Horor se své moderní podoby dočkal až v 18. a 19. století hlavně v Anglii, kde se vyvinul z gotických románů, mezi které patří Dracula Brama Stokera, Frankenstein Mary Shelleyové a mnohé povídky Edgara Allana Poea (Černý kocour, Předčasný pohřeb, Jáma a kyvadlo). Na počátku 20. století se prosadil hlavně Howard P. Lovecraft a jeho následovníci.

K rozmachu žánru výrazně pomohl film, který díky audiovizuální stránce snadněji vyvolá emoce. Mezi nejlepší režiséry hororů patří bezesporu Alfred Hitchcock, jehož filmy se staly naprostým základem žánru. Závěr 20. století patří bezpochyby Stephenu Kingovi (Carrie, Prokletí Salemu, Řbitov zviřátek, To), kdy většina jeho děl byla zfilmována. Z filmových hororů často dosáhnou široké popularity studentské nebo s nízkými náklady natočené filmy (Lesní duch, Záhada Blair Witch, Saw). Mezi další úspěšné autory patří Markus Heitz.

Často dochází k mísení stylů právě s hororem. Nejčastěji to bývá se sci-fi, thrillerem a detektivkou. Kombinacemi tak vzniká spousta subžánrů (horor nadpřirozený, psychologický, erotický, splatterpunk nebo Lovecraftovský horor).